Nejvyšší hory jižní Ameriky a 12 TOP vrcholů

Když se řekne střecha Ameriky, většina lidí si vybaví Skalnaté hory nebo Aljašku. Jenže ty pravé obry najdete o pár tisíc kilometrů jižněji — v Andách. Nejvyšší hory jižní Ameriky sahají skoro k sedmi tisícům metrů a mezi nimi stojí Aconcagua, nejvyšší vrchol celé planety mimo Asii. Pro srovnání: kdybyste postavili Sněžku na Sněžku jedenáctkrát za sebou, pořád byste nedosáhli na jeho vrchol.

V tomhle průvodci vám dáme fajnový seznam nejvyšších hor jižní Ameriky — s přesnými výškami, zeměmi a zajímavostmi u každého vrcholu.

Andy — nejdelší pohoří světa

Než se pustíme do žebříčku, je dobré vědět jedno: všechny nejvyšší hory jižní Ameriky leží v jediném pohoří — v Andách. A Andy nejsou ledajaké hory. S délkou přes 7 000 kilometrů jde o nejdelší souvislé pohoří na Zemi, které se táhne podél celého západního okraje kontinentu — od Venezuely a Kolumbie na severu přes Ekvádor, Peru a Bolívii až po Chile a Argentinu na jihu.

Vznikly tam, kde se oceánská deska podsouvá pod jihoamerickou pevninu, a právě proto je tu tolik sopek. Celkem Andy hostí kolem stovky vrcholů přes 6 000 metrů a téměř 900 hor nad 5 000 metrů — to je koncentrace velehor, jakou jinde mimo Himálaj a Karákóram nenajdete. Nejvyšší vrcholy přitom najdete v takzvaných Centrálních a Suchých Andách na pomezí Argentiny a Chile, kde je extrémně sucho a počasí relativně stabilní. To je mimochodem důvod, proč jsou některé z těchto šestitisícovek lezecky „přívětivější“ než nižší, ale ledovcem pokryté hory v tropech.

S hranicí souvisí ještě jedna věc, která mate většinu žebříčků. Chilsko-argentinská hranice vede po hlavním hřebeni, takže se řada vrcholů dělí mezi dvě země. Nejvyšší hora Chile — Ojos del Salado — leží přímo na ní, a proto ji do svého seznamu počítá i Argentina. Argentina má ale vlastního, vyššího šampiona: Aconcagua stojí celá na argentinském území, asi 15 kilometrů od chilské hranice. Z naší dvanáctky jsou hraniční hned čtyři hory (Ojos del Salado, Tres Cruces, Llullaillaco a Incahuasi), takže se v chilském i argentinském žebříčku objevují tytéž kopce.

Nejvyšší hory jižní Ameriky a 12 TOP vrcholů

Tady je kompletní žebříček dvanácti nejvyšších vrcholů jižní Ameriky i s tím, co stojí za zmínku. Výšky uvádíme podle geografických přehledů And; tam, kde se měření výrazně rozcházejí, dostanete obě čísla. Platí jednoduché pravidlo: starší hodnoty pocházejí z triangulace a barometrických měření, novější z družicového GPS — a rozdíl bývá v desítkách metrů. Jaké jsou nejvyšší hory Ameriky?

1. Aconcagua — 6 961 m (Argentina)

Král celého kontinentu. Aconcagua je nejvyšší horou nejen jižní Ameriky, ale celé západní a jižní polokoule — a zároveň nejvyšším vrcholem světa mimo Asii. Patří mezi takzvanou Sedmičku vrcholů (nejvyšší hory každého kontinentu). Leží v argentinské provincii Mendoza asi 15 kilometrů od chilské hranice, takže je celá argentinská, a překvapivě se na ni dá vystoupit i bez technického lezení — o tom víc níže.

Kolik vlastně měří: narazíte na tři čísla. Argentinský vojenský geografický institut uvádí 6 960,8 m (potvrzeno zprávou z roku 2012), společné argentinsko-chilské měření GPS z roku 2001 vyšlo na 6 962 m a běžně se zaokrouhluje na 6 961 m. Rozdíl je věcí toho, jak se ošetřila vrcholová sněhová čepice a jaký model geoidu se použil.

Dostupnost: normální cesta je treková (nejvyšší netechnický výstup světa), ale jde o vážnou skoro sedmitisícovku, počítejte se dvěma až třemi týdny a aklimatizací.

Prvovýstup: vrcholu poprvé dosáhl 14. ledna 1897 švýcarský horský vůdce Matthias Zurbriggen během expedice Brita Edwarda FitzGeralda.

2. Ojos del Salado — 6 879 až 6 893 m (Chile/Argentina)

Druhá nejvyšší hora kontinentu, nejvyšší sopka světa a zároveň nejvyšší hora Chile. Leží přímo na chilsko-argentinské hranici v poušti Atacama, jedné z nejsušších oblastí planety. Ve vrcholovém kráteru se nachází nejvýše položené jezero světa ve výšce zhruba 6 480 až 6 500 metrů. Sopka nemá potvrzenou historickou erupci, ale fumaroly a únik páry tu pozorovali opakovaně, takže se vede jako spící, nikoli vyhaslá.

Kolik vlastně měří: klasická hodnota je 6 893 m, novější měření GPS ale dávají 6 879 m, případně 6 887 m. Čtrnáct metrů rozdílu je ukázkový příklad toho, jak se čísla mění po přechodu od barometrické výšky k družicové.

Dostupnost: převážně treková až mírně technická. Z chilské strany se dá terénním vozem vyjet zhruba do 5 200 m, samotný výstup je pak nenáročný, vrcholová skalní věž ale obvykle vyžaduje krátké jištěné lezení a hlavně dobrou aklimatizaci.

Prvovýstup: vrchol jako první zdolali 26. února 1937 polští horolezci Justyn Wojsznis a Jan Alfred Szczepański.

3. Monte Pissis — 6 793 m (Argentina)

Vyhaslá sopka na pomezí argentinských provincií La Rioja a Catamarca, pojmenovaná po francouzském geologovi Pedru José Pissisovi. Leží v extrémně suché části And, takže navzdory výšce tu skoro neuvidíte sníh ani ledovce — což z ní dělá jednu z nejsušších velehor světa.

Kolik vlastně měří: tady je rozptyl nejdramatičtější z celého seznamu. Argentinská výprava v roce 1994 s tehdy novou technikou GPS naměřila 6 882 m a ohlásila, že Pissis je vyšší než Ojos del Salado. Přesnější měření DGPS z let 2005 a 2007 to ale shodně vyvrátila a ustálila výšku na 6 792 až 6 793 m. Jde tedy o rozdíl téměř devadesáti metrů — dobrá připomínka, že „změřeno GPS“ samo o sobě ještě nic nezaručuje.

Dostupnost: nenáročná expediční šestitisícovka, technicky jde spíš o vytrvalostní pochod do výšky, ale nutná je dlouhá aklimatizace a soběstačnost v odlehlém terénu.

Prvovýstup: jako první stanula na vrcholu polská výprava v roce 1937 (Stefan Osiecki a Jan Alfred Szczepański); tak odlehlá hora to je, že další doložený výstup přišel až téměř o půl století později.

4. Huascarán — 6 768 m (Peru)

Nejvyšší hora Peru a nejvyšší vrchol v tropickém pásu vůbec. Leží v pohoří Cordillera Blanca a je to skutečná zaledněná velehora — opak suchého Pissisu. Díky tomu, že stojí blízko rovníku a hodně vysoko, je jeho vrchol jedním z bodů na Zemi nejvzdálenějších od středu planety hned po ekvádorském Chimborazu — a zároveň místem s nejslabší tíží na Zemi. Hora se zapsala i do smutné historie: při zemětřesení v roce 1970 se z jejího severního svahu utrhla obří ledovcová a kamenná lavina, která pohřbila město Yungay a připravila o život zhruba 20 000 lidí.

Dostupnost: náročný technický výstup, ledovec, trhliny a lavinové nebezpečí znamenají mačky, cepín, lano a horolezecké zkušenosti, rozhodně ne pro turisty.

Prvovýstup: hlavní jižní vrchol zdolala 20. července 1932 německo-rakouská výprava (Erwin Schneider, Hermann Hoerlin, Franz Bernard, Philipp Borchers a Erwin Hein).

5. Cerro Bonete — 6 759 m (Argentina)

Další argentinská šestitisícovka v provincii La Rioja. Přesněji jde o Bonete Chico a často se zaměňuje s nižším Bonete Grande, který nedosahuje ani 6 000 metrů — při hledání informací si tedy ověřte, o kterém vrcholu zdroj mluví.

Dostupnost: patří mezi technicky nejsnazší velehory kontinentu — výstup je spíš dlouhý vytrvalostní pochod do výšky než lezení, hlavní výzvou je aklimatizace a odlehlost.

6. Tres Cruces — 6 758 m (Chile/Argentina)

Masiv s několika vrcholy na chilsko-argentinské hranici, nedaleko Ojos del Salado. Nejvyšší vrchol (Tres Cruces Sur) jen o vlásek nepřekonává Cerro Bonete. Region je proslulý syrovou, marťanskou krajinou vysokohorské pouště — a je to jeden z těch hraničních masivů, které si do svých žebříčků počítá Chile i Argentina.

Dostupnost: expediční šestitisícovka, technicky nenáročná, limituje hlavně extrémní odlehlost a počasí.

Prvovýstup: hlavní vrchol zdolala roku 1937 opět polská andská výprava.

7. Llullaillaco — 6 739 m (Chile/Argentina)

Sopka na hranici v poušti Atacama, která se zapsala do historie archeologie. V březnu 1999 tu byly nalezeny tři mimořádně zachovalé mumie inckých dětí obětovaných při rituálu capacocha — sedmiletého chlapce, šestileté dívky a patnáctileté dívky, dnes známé jako La Doncella. Díky suchu a mrazu zůstala těla ve stavu, jaký nemá ve světě obdoby. Vrcholová plošina ve výšce 6 715 m je nejvýše položeným archeologickým nalezištěm na Zemi. Některé zdroje uvádějí výšku samotné sopky jako 6 723 m místo 6 739 m — opět rozdíl staršího a novějšího měření.

Dostupnost: expediční výstup spíš trekového rázu, bez vážného lezení, ale s dlouhým přístupem pouští a náročnou aklimatizací.

Prvovýstup: na vrcholu byli podle nálezů svatyní už Inkové kolem roku 1500; novodobý prvovýstup absolvovali v roce 1950 chilští horolezci Bión González a Juan Harseim.

8. Mercedario — 6 720 m (Argentina)

Mohutná hora v argentinské provincii San Juan, severně od Aconcaguy. Leží stranou hlavních turistických tras, takže je výrazně klidnější než slavnější soused — pro zkušené horolezce, kteří chtějí šestitisícovku bez davů, je to lákavý cíl.

Dostupnost: dlouhý expediční výstup, technicky převážně nenáročný, ale vyžadující soběstačnost a vícedenní aklimatizaci.

Prvovýstup: vrcholu poprvé dosáhla polská výprava v roce 1934 — tatáž, která na Aconcague vystoupila východním ledovcem, dnes zvaným Ledovec Poláků (Glaciar de los Polacos).

9. Cazadero (Walther Penck) — 6 670 m (Argentina)

Mohutný komplex sopek, lávových dómů a proudů (znám i jako Cerro Tipas) v argentinské provincii Catamarca, v sousedství Monte Pissis. Pojmenovaný je po německém geologovi Waltheru Penckovi, který sem dorazil roku 1913; prvovýstup zvládla až chilsko-japonská výprava v roce 1970. Zajímavost pro vrcholové sběratele: masiv má tolik skoro stejně vysokých skalních homolí, že se nejvyšší bod hledá metodou pokus–omyl, podle vrcholové knížky ukryté mezi balvany.

Dostupnost: technicky snadná, ale fyzicky i logisticky vyčerpávající expedice.

10. Incahuasi — 6 638 m (Chile/Argentina)

Sopka na hranici v oblasti Ojos del Salado, jejíž jméno v kečuánštině znamená „inkův dům“. Pojmenování není náhodné: u vrcholu se dochovaly incké stavby a svatyně patřící k nejvýše položeným archeologickým nálezům na světě — Inkové sem vystoupali v době rozmachu říše, tedy zhruba mezi lety 1470 a 1530 — ne později, protože incká říše padla už roku 1533. Krajina kolem je typická Atacama, suchá a téměř bez vegetace.

Dostupnost: technicky nenáročný výstup (severní hřeben je dlouhý sutinový pochod), náročná je hlavně výška, vítr a orientace v jednolitém terénu.

11. Sajama — 6 542 m (Bolívie)

Nejvyšší hora Bolívie a dominanta stejnojmenného národního parku. Je to nápadný sopečný kužel, který se osamoceně tyčí nad altiplanem. Na jeho svazích roste queñoa — křivé, nízké stromy, které ve výšce 5 200 metrů tvoří nejvýše položenou horní hranici lesa na Zemi. Starší zdroje uvádějí výšku hory 6 572 m, dnes se ustálila na 6 542 m. Dostupnost: technický ledovcový výstup, strmé firnové a ledové svahy vyžadují mačky, cepín a horské zkušenosti, byť bez extrémního lezení. Prvovýstup: vrchol byl zdolán v srpnu 1939 (Joseph Prem a Wilfrid Kühm).

12. Chimborazo — 6 263 m (Ekvádor)

Nejvyšší hora Ekvádoru a držitel jednoho neobvyklého rekordu: protože Země je na rovníku vyboulená, je vrchol Chimboraza nejvzdálenějším bodem zemského povrchu od středu planety — dál než vrchol Everestu. Není to tedy nejvyšší hora měřená od hladiny moře, ale „nejblíž k vesmíru“, pokud měříte od jádra Země — vrchol je od středu planety asi o 2,1 kilometru dál než vrchol Everestu.

Kolik vlastně měří: ve starších přehledech najdete 6 267 m, případně až 6 310 m. Společné měření GPS ekvádorského vojenského geografického institutu a francouzského IRD z února 2016 ale dalo 6 263,47 m, a to je dnes platná hodnota.

Dostupnost: ledovcový technický výstup s mačkami a cepínem, obvykle s horským vůdcem, z velehor regionu ale patří k těm „přístupnějším“ po dobré aklimatizaci.

Prvovýstup: vrcholu poprvé dosáhl 4. ledna 1880 Brit Edward Whymper spolu s italskými vůdci Jean-Antoinem a Louisem Carrelovými, šlo o jeden z prvních doložených výstupů na horu přes 6 000 m.

Pro přehled jsme všech dvanáct vrcholů shrnuli do tabulky:

Slavné hory Ameriky, i když ne nejvyšší

Žebříček podle výšky je jedna věc — sláva je věc druhá. Některé andské hory zná celý svět, a přitom by se do top 12 nikdy nedostaly. Stojí za to je znát:

• Fitz Roy (3 405 m, Argentina/Chile) — ikona Patagonie a symbol provincie Santa Cruz. Jeho žulové věže nad městečkem El Chaltén platí za jeden z technicky nejtěžších výstupů světa. Pro většinu lidí je to ale především neuvěřitelný fotomotiv — a silueta, kterou možná znáte z loga jedné outdoorové značky.
• Cerro Torre (3 128 m, Argentina/Chile) — soused Fitz Roye a jedna z nejobávanějších stěn vůbec. Štíhlá věž často oblepená ledem, kterou si dlouho nikdo netroufal slézt čistým stylem. Pro horolezce mýtus, pro turistu úchvatná podívaná z dálky.
• Cotopaxi (5 897 m, Ekvádor) — jedna z nejvyšších činných sopek světa a vizuálně dokonalý kužel s ledovcovou čepicí jižně od Quita. Není mezi nejvyššími, ale je oblíbeným cílem horolezců, kteří chtějí svou první „skoro šestitisícovku“.
• Alpamayo (5 947 m, Peru) — souměrná ledová pyramida v pohoří Cordillera Blanca, kterou časopis Alpinismus roku 1966 v anketě vyhlásil za „nejkrásnější horu světa“. Výstup po strmých firnových svazích je ryze technický a lavinově exponovaný, přesto patří k nejvyhledávanějším cílům komerčních expedic.
• Yerupajá (6 635 m, Peru) — druhá nejvyšší hora Peru a dominanta pohoří Cordillera Huayhuash. Pro strmé, ostré stěny si vysloužila přezdívku „Andská žiletka“ a platí za jeden z technicky nejnáročnějších vrcholů celých And.

Poučení? Když plánujete cestu, neřiďte se jen čísly. Patagonské věže ani Cotopaxi se do výškového žebříčku nevejdou — a přesto patří k tomu nejlepšímu, co Andy nabízejí.

Kam se můžete vyškrábat taky

Záleží na hoře — a buďme upřímní, většina z žebříčku je pro běžného cestovatele mimo dosah kvůli odlehlosti a logistice. Ale dvě dobré zprávy tu jsou.

Tou první je Aconcagua. Normální (severní) cesta je považovaná za nejvyšší netechnický výstup světa — nepotřebujete na ni lézt s lany ani ovládat cepín v ledové stěně. Pozor ale na slovo „netechnický“: pořád jde o skoro sedmitisícovku, kde na vrchol vystoupá zhruba třicet až čtyřicet procent lidí a kde hraje hlavní roli zima, vítr a výšková nemoc. Výstup obvykle trvá kolem dvou až tří týdnů včetně aklimatizace, vyráží se z Mendozy a základní tábor Plaza de Mulas leží ve 4 370 m; je to druhý největší základní tábor na světě hned po everestském. Na výstup potřebujete placené povolení provincie Mendoza, jehož cena se podle sezony výrazně liší a platí se v amerických dolarech. Je to vážná horská túra pro fyzicky zdatné a dobře připravené lidi, ne víkendový výlet.

Druhou „turisticky přístupnou“ velehorou je Cotopaxi v Ekvádoru. Není mezi nejvyššími, ale jeho zaledněný vrchol ve výšce necelých 5 900 m zvládnou s horským vůdcem, mačkami a cepínem i pokročilejší turisté po správné aklimatizaci. Pozor: Cotopaxi je činná sopka a po erupčních epizodách v roce 2015 a v letech 2022–2023 byl výstup na vrchol opakovaně uzavřený. Aktuální stav si vždy ověřte před cestou.

I když na vrchol nemíříte, za andskými velehorami se dá skvěle cestovat „zespodu“ — k základním táborům, do národních parků nebo prostě za výhledy. Pro plánování letů a přesunů po Chile a Argentině se hodí porovnat ceny: spoje a letenky přes Santiago de Chile prověříte tady →

Kam dál

• Nejvyšší hory Austrálie (2026)
• Nejvyšší hory Slovenska (2026)
• Nejvyšší hory ČR (2026)

Časté otázky